Spikaly

Vítejte na stránkách vesnice Spikaly

Z dějinjednotlivých čísel pokračování

Číslo 10

 L.P. 1713 koupil je Pavel Štrobach, r.1743 syn Václav, po něm r. 1785 Šťastný Štrobach. Z rodu těchto Štrobachů Václav, po 6. letech dělal kostelníka ve Strenicích, až do roku vyhlášení náboženské svobody, kdy se přihlásil k víře „Bratrské“. „Po 6 letech nevěděl jsem, že hřejí na prsou zmiji ! “ prohlásil dosavadní jeho duchovní. Po Šťastným Štrobachovi ujali toto číslo Šimkové a r. 1860 sňatkem s Kateřinou (dcerou) ujmul číslo Josef Pecháček ze Všelis. Po smrti 1900 zdědila usedlost dcera Anna provdaná v Bukovně za Josefa Koudelku. V roce 1909 zdědila je dcera Marie provdaná  Doušová v čp.11 (Druhá dcera Anna provdala se do čp.2 za Karla Polívku r.1907). V roce 1933 sňatkem s Josefem Šubrtem z Mladé Boleslavi, zdědila je dcera Věra. Děti 1934 syn Josef a 1937 syn Jiří.

V roce 1976 koupili dům rodina Votrubová.

 

Číslo 11

 

L. P. 1587 ujal grunt tento Pavel Honzů. L.P. 1625 v den památný na nebe vstoupení Pana Krista Pavel Honzů, koupil živnost ve vsi Spikalích od bratří a sester svých s roli onou, lukami a jiným vším a všelijakým příslušenstvím za sumu 550 kop míš. Na zim i jaře oseto bylo, jak náleží. Svrškově při této živnosti byli tito: koně 2, krávy 4, hovězí jalové 2, vůz 1, brány 3, plouh s železem 1, sviňského 4, vidle hnojný 1, slepic 10, kohout 1, kopáč 1, motyka 1. Když Pavel Honzů zemřel, zůstali sirotci: Jíra, Magdaléna, Matěj, Anna, Václav a Havel. Máti jejich Dorota.

L.P. 1638 Havel Honzů, jeden z nadepsaných sirotků, ujal od bratří a sester svých podle prošacování osob ouředních za sumu 450 kop míš. L.P. 1669 21 februari Havel zemřel a Anna manžela jeho 14 februari, totiž 7 dní před. Zůstali: Jan 25 letý, Šťastný v 10 letech, Havel v 8 letech, Pavel ve 4 letech a dcera Veronika ve 2 letech.

L.P. 1669 dnes 29 aprilis, tak jakž jest Pan Bůh všemohoucí Havla Pavlového rodem Honzů i s manželkou jeho prostředkem této časné smrti z tohoto světa povolati ráčil, takže zůstal grunt bez hospodáře. Otec již za života říkal, že by byl rád, kdyby nejmladší syn Havel byl hospodářem. Ježto byl 8letý, dosadila vrchnost na grunt nejstaršího syna Jana Honzů a jej s rolmi, loukami a s vším od starodávna k němu příslušenstvím vedle prošacování od práva rychtářského a konšelského ze Vsi Spikal a vsi Krásné za sumu 380 kop. míš. Jan ujímá. Při témž gruntu svršku se vynachází což vše k hospodářství patří: Osení na zimu r. 1668 pšenice 12 strychů, žita 8 strychů. Na jaře 1669 žita jarého 2 věrtele 2 čtverce, ječmene 1 strych 1 věrtel, ovsa 9 strychů, hrachu 1 strych. Od dobytka koňského 2 kusy, krávy 2, ovce 6, jehňata 4, svině 4, husy 2, slepic 7. Od nábytku vůz s potřebami, s fasuňkem, hnojníkem i se vším příslušenstvím okovaný 1, plouh s potřebami 1, brány s železnými hřeby 1, kopáč 1, vidle hnojný 1, podavky 1, řetěz k vozu1, pila hrubá 1, pila malá 1, stolici k řezání s kosou 1, obilná kosa1, travní kosa 1, sekera kládní 1, sekera ruční 1, ostrý nůž 1, …, díž pro chléb 1, police pro hrnce 1, více se tu nachází: měděnec v kamnech 1, kotel prací 1, nůše 1, stůl 1, moučná truhla 1, stoupa na kroupy, více se tu nachází, co těm malým sirotkům Havlovi, Pavlovi, a Veronice rovným dílem patří, totiž od dobytka hovězího jalového 3 kusy, vepřového 1 kus, ovčího starého 18, jehňat 11, ovcí bahnic 9, skopíků 9, jehnic 9 a skopat 5.

L.P. 1679 ujal ten grunt Havel Honzů po něm r. 1716 zdědil jej syn Šťastný Honzů, syn předešlého. L.P. 1777 ujal jej vdova Alžběta Honzů. Roku 1813 Václav Honzů.

Rodina Honzů byla tajnými evangelíky. Po Havlu Honzů zůstaly dvě dcery, z nichž Dorota pro víru a bludy kacířské, za trest rajtovala na dřevěném oslu v neděli na náměstí v Sovínkách. V rodu a následujícím se udrželo mnoho knih: Bible, kaucionaly, „Pralis pritatis atd., které zazděny byly ve sklepě ve pološtítném výklenku. První část sklepa „modlitebna“, byla tajným shromaždištěm evageliků. V témže neznatelném výklenku uschován býval kalich. Na jednom trámu staré stodoly byl letopočet 1627-1848.

L.P. 1860 vlivem direktora sovineckého a správce katusického „Strýčka“ vzala si vdova Alžběta Honzová, za manžela Václava Doušu z Netřebic u Nymburka. Po něm 1872 zdědil syn František Douša. Záhy však zemřel a r. 1891 hospodářství vdova Anna, rozená Polívková z Kaniny pronajala za 17 zl.  panu Josefu Havlíčkovi ze Stránky až do 31.12. 1906.

V roce 1907 počala hospodařiti, ale po 2 letech 1909 předala synu Josefovi, který vzal sobě za manželku Marii Koudelkovou z čp.10. Tím spojena až do r. 1930 obě hospodářství.

V roce 1930 vzal sobě za manželku Miloslavu Doušovou dceru Zdeněk Žert ze Sovinek. Dítky Zdeněk 1931 a Miloslava 1934. Zdeněk po absolování vyšší rolnické školy v Roudnici zaměstnán ve agro dvoře Kropáč. Vrutici. Po vojenské povinnosti oženil se s Koudelkovou Dagmar z Kaniny a nastoupil místo vedoucího velkostatku minist. školstvé v Horkách nad Jizerou. (R. 1954).

Miloslava Žertová po ukončení gymnázia v Mladé Boleslavi, provdala se za Folprechta Jana z Katusic (1953).

Dnes Grunt vlastní stále rodina Žertova, která zde ale nebydlí, ale bydlí zde pan Eduard Dvořák, který zde má svou soukromou zemědělskou společnost.

 

Číslo 12

 L.P. 1771 postavil si chalupu Šťastný Khandler na obecním pozemku. R. 1777 seděl na ní Jan Khandler. 1802 ujal ji Václav Myšák, přiženiv sek vdově Khandlerový. Stavení to stálo v místě nýnějšího kalu, uprostřed obce. Roku 1852 vyhořelo.

Nýnější číslo 12 stavěl František Šulc v roce1852. Který r. 1854 odjel do Ruska a domek prodal bratru Františkovi Heřmanovi z čp.9. Od Heřmanů koupil číslo Štěpán Bajtl z Valovic, který když roku 1898 zemřel, prodala manželka Antonie domek Václavu Šedivkovi a odstěhovala se se synem Josefem do Vídně. Šedivka Václav a Kateřina, bezdětní darovali domek Růženě Kumrové z Březovic a ta se provdala za Václava Khýna z Katusic. Šedivka Václav byl dlouholetým okresním cestářem.

Khýnovy dítky: Václav, Marie a Růžena.

Růžena si sama postavila svůj baráček k směrem k bažantnici.

Dnes je to chalupa příbuzných Khýnovům, kteří sem dojíždí z Prahy.

 

Číslo 13

 

Postaveno roku 1771.

Obecní domek = pastouška, ve starých knížkách „Hütenhaus“.

Před rokem 1990 koupil domek Zdeněk a Marie Vidnerovi, kteří bydlili v Katusicích.

 

Číslo 14

V zahradě patřící k čp.11 L. P. 1754 vystavěl Šťastný Honzů svému synu Janu Honzů, který pro spurnost s 2 polovinami korci pole byl číslem tímto vyděděn z čp.11.

R. 1791 ujal jej Jiří Honzů a roku 1851 koupil jej Štěpán Mareš. R. 1898 zdědila jej Anna Marešová svobodná a ta dala je synovci Františku Marešovi, který pojmul za manželku Annu Bláhovou z Lipníka a když v r. 1917 za světové války v Opavě zemřel, zdědila jej dcera Marie, provdaná za Jar. Bláhu ze Skalska. Tito prodali v roce 1933 za 15000 Kč s 5 korci polí 2 1/2 korce přídělu od dvora Valovic Šágrovi Václavu z čp.4 Za 12 000 kč koupila jej od Šágrů Barbora Holubová roz. Hlaváčová z Kovánce,ale bez polí s ¼ výměnku Anny Marešové-Čihulkové. (Po smrti Frant. Mareše provdala se vdova Anna za Jos. Čihulku z Mužského)  Barbora Holubová již zde ve Spikalích bydlila se svými dítky. Ve Spikalech bydlela se svým manželem a dětmi v domě čp.13. Barbora Holubová také přijala k sobě Jiřího Jeleckova, ruského běžence.

Manžel se jmenoval Josef Holub povoláním zedník a pocházel z Doubravičky (zemřel v roce 1922 na tuberkulózu v Kladenské nemocnici), dítky: Marie, Anna, Josef a Jarmila.[ Nejstarší

Marie se odstěhovala ke Kladnu, Anna (1912-2007) se provdala za Václava Pokorného, se kterým žila v Bezně v domě, který postavila se svým bratrem Josefem. Josef se oženil s Růženou roz. Benešovou z Bezna, kde postavili dům. Měli 3 děti Miluši, Růženu a Josefa. Miluše se provdala za Miloslava Pekaře z Boleslavi a měli spolu dvě děti Jana a Vladimíra Pekaře, který se oženil s Ivetou Pekařovou roz. Martinkovou z Ostrova u Macochy. Tito dva si koupili v obci Spiklay dům čp.26]. A Jarmila se provdala za Herčíka do Dalovic.

V roce 1954 když Barbora Holubová zemřela, zdědila chalupu Anna Pokorná roz. Holubová, kterou také prodala. Chybí údaje komu. Potom jí měl jakýsi redaktor z Prahy, který jí prodal v roce 1994 Zdeňkovi Vidnerovi z čp.13. Ten daroval chalupu svému synu a snaše manželům Martinovi a Andreje Vidnerovým z Katusic. Ti mají dva syny starší Martin a mladší Václav.

 

Číslo 15

 

Postavil 1771 Heřman Václav. R. 1815 ujal je syn Jan Heřman, všeobecně „ Heřmáneků“ zvaný. Ponejvíce živil se lomařením a děláním došků a pošíváním střech. Jest svým dobrým, nevysychajícím humorem v dobré paměti spoluobčanů. R. 1866 předal je synu Janovi, truhláři, který pro svoji prozíravost po dvakráté volen místním starostou.

R. 1905 koupil jeMyšák Josef, který prodal je 1916 panu Mocovi Františkovi z čp.1 a ten předal r. 1922 synu Františkovi. Heřman Jan koupil si větší hospodářství v Trnové, podobně i Myšák Josef tam se zakoupil.

Poté zde bydlila rodina Klausová, později zde žili Procházkovi, kteří je ale nevlastnili, potomci o dům měli zájem,ale nebylo jim vyhoveno a dům koupila rodina z Prahy a to rodina Fialovy.

 

Číslo 16

 

„Stará kovárna“.

Postavil roku 1753 Augustýn Gregor. R. 1769 zdědil je synu Jiří Gregor. R. 1790 držel je Václav Matouš. R. 1851 koupil je Václav Vegricht dovedný mistr kovářský, který buď náhodou neb úmyslně se zastřelil při rozdělávání pušky. R. 1866 měl je Vojtěch Štěpánek od kterého koupil číslo Josef Flodrman kovář a od něho koupil Jan Heřman z čp.15 pro svého syna Václava, obuvníka. Václav však najmul si „Hájkův“ hostinec v Katusicích a po smrti otce, který zde bydlil, prodal číslo Václavu Turkovi.

Dítky: Josef, Marie, Anna, Růžena.

Josef, obuvník vyvdán na Skalsku, Marie provdána za J. Fereše,  Anna 1937 zemřela ve stáří 22 let.

Později dům byl rozbourán a podvodem pozemek získal Václav Svatoň z čp.20, což je hned vedle.

Nýnější číslo 16 bylo postaveno, spíše přestavěno z chlívu čp.9. Postavil je Josef Jíra z čp.9.

Který si vzal za manželku sestru své švagrové …doplnit….roz. Tomanovou z Kováně.

Dítky: Josef, který se přistěhoval do Bělé pod Bezdězem s manželkou Miluškou. A František, který si postavil na čp.9 nový dům.

 

Číslo 17

 

Postavil roku 1740 Pavel Nečada, po jeho smrti vzal si vdovu po něm Matěj Gregor a to roku 1760. R. 1769 držel je Pavel Nečda. R. 1795 syn Josef Nečada. R. 1821 Jiří Nečada a r. 1871 Josef Nečada, zastával ponocenskou službu. Jako 70. letý vzal si za manželku Marii Šťastnou z Bukovna 24. letou. Měli spolu 3 dítky, z nichž Marie provdala se za Josefa Havlase.

R. 1902 bylo staré stavení rozbouráno a postaveno nýnější k němuž 1922 přistavena řezárna a chlév. Při kopání zákadů nalezeny četné kosti lidské, kamenná sekera a velká koule – obě jsouv museu v Mladé Boleslavi.

Nyní (1934) obhaspořaduje s přídělem polí syn Josef Havlas se sestrami Annou a Marii a stařičkou matkou.

Havlasovi, ti to prodali roku 1976 rodině Nekolovým z Mladé Boleslavi, kteří to tu měli dlouhá léta jako chalupu. Nyní zde již jen bydlí. Oběma je už přes 80 let (psáno 2011).Bydlí tu s nimi i jeden syn, který s jmenuje Stanislav.

 

Číslo 18

 R. 1797 postavil si chalupu Benda, r. 1808 přiženil se do ní Felix Matouš z čp.3. R. 1833 ujal je Štěpán Žák z Doubravičky. R. 1853 přiženil se do ni Václav Horák z Val u Řepova (Ml. Boleslav). Roku 1920 zdědila je dcera Anna, provdaná za Jaroslava Zajíčka z Čisté. Syn František vyvdán do Strážnic (okr. Mělník), kde koupil se usedlost.

Zajíčkovi děti František vyvdán v Ličné (Jičín) a Josef vyvdán v Hrádku n. Nisou.

Roku. 1922 postavena nová stodola .

Dnes již dům nestojí ani stodola, kde bývala hasičárna. Na místě, kde číslo 18 bývalo, je dnes palouk, kde si lidé Spikalští hrávají a tráví společné večery.

 

O tomto čísle budou ještě doplněny další Info.

 

Číslo19

 Byl zde obchod s potravinami.

Roku 1891 vystavěl Josef Jízba. Ten daroval je dceři Anně, kerá provdala se 1931 za Karla Vetešníka z Katusic. Syn Bedřich, jest správce elektrárny v Rakovníce.

Roku 1950 koupil dům Jaroslav Šimonek z Katusic, který měl dva syny Jaroslava a Jana, kteří sem dojíždí stále a mají také své děti.

Jaroslav bydlí se svou manželkou Hanou v Děčíně- mají dvě děti Janu, která si vzala Karla Martinka z Ostrova u Macochy, bratra Ivety Pekařové z čp. 26. Potom mají Jaroslava, který si vzal za ženu svou Janu Slováčkovou z Olomouce, postavili si spolu domek na Kováni. Ti mají spolu dvě děti starší Václav a mladší Vít.

Jan se svou ženou Věrou, žijí v Praze, nebo jezdí do Mnichova Hradiště, ale především bydlí ve Spikalech. Mají také dvě děti: Evu, která žije v čp.3 s Lumírem Růžičkou. Mají spolu dvě holčičky Kačku a Zuzanku.

A další dítě je syn Jan, který žije v Mnichově Hradišti s Kateřinou roz. Šimákovou z Mikulova.

 

 

Číslo 20

 R. 1872 postavil Josef Hanzlík. Po smrti r. 1900 ujala je Marie manželka a po ní syn Jaroslav, který přiženěním se do Mšena prodal je Václavu Kulmanovi za 2500 K. A ten roku 1909 prodal je Josefu Svatoňovi, bývalému mlynáři v Kotrčově-(Kovánec). R. 1917 převzala je manželka Marie a po sňatku s Annou Kočovou ze Skalska syn Josef (1925).

Dítky: Vladimír (1926) a Jiří (1928).

Svatoňovi dům prodali rodině z Prahy a to rodině Karbanovým.

Ty z toho udělali nesprávně číslo popisné 5. Chalupářské číslo.

 

Číslo 21

 V roce 1891 vystavěl Karel Havel z Katusic, Kovář. Za manželku vzal si Annu Šubrovou, dceru služebé Alžběty, která v rodině Doušové z čp. 11 sloužila 67 let. Kovářství tomuto dobrému řemeslníku se utěšeně rozvíjelo, až dobré bydlo vypíchlo ho k najmutí kovárny v Katusicích a to byl jeho počátek konce. Pro silné zadlužení prodal dome čp.21 panu Havlíčkovi Josefu (ze Stránky) nájemci čp. 11. V roce 1904 prodáno bylo Josefu Šimkovi, který ale nezaplatil a 1906 odešel ke své dceři. Teprve v roce 1908 koupil je Khals Josef z Bezna a po krátkém držení 1912 prodal je Karlu Čendovi ze Všelis a jeho manželce Kateřině roz. Frckové z Kováně. Karel Čeleda, velmi dobrý soused, veselý, mírný zemřel roku 1939. Pozůstalou manželku chtěli donutiti někteří přátelé k odevzdání nemovitosti (3 ¾ korce přídělu u Kováně), ale ona spor vyhrála.

Později dům vlastnil němec Stughei ( nějak tak psáno pokusím se to zjistit)., který zmrzl v roce 1989.

Potom dům koupila rodina Stryhalova z Mladé Boleslavi, která to tu mají jako chalupu.

 

Číslo 22

 Postavili sobě roku 1908 Josef a Anna Fidlerovi. Anna Fidlerová s některými ze Spikal dvakrát týdně v úterý a v pátek, v zimě i vlétě, chodila s máslem, sýrem a vejci na trh do mladé Bolelavi pěšky. Zde nakoupila čeho bylo potřeby a opět v nůši nesla domů. Do trhů chodila pročíslo 2 (Polívka), číslo 4 ( Štrobach), čp.10 (Pecháček-Koudelka). S ní chodili: Bětuška Šubrová-Doušová z čp.11, Hadačová a starý Heřmánek Jan z čp.17.

 

Po padnutí syna za světové války v Srbsku (1914), převzala číslo dcera Marie, která provdala se za Jechuntála Františka z Lín. V roce 1922-24 obdrželi přídělem 3 ¾ korce u Valovic. Dítky: Štěpánka a Milada. Štěpánka provdala se za Kupce – listonoš po okupaci.

Dnes Chalupu vlastní rodina Čapková z Mladé Boleslavi, která je z přízněná z rodem Jechuntálovým.

 

Číslo 23

 Postavila roku 1903 Houcová Anna na zahradě čp11 za 200 K. od Doušů.

Dcera Marie provdala se za Josefa Tvrzníka z Českého Dubu.

Pak r. 1945 zabrali si v „Sudetech“ Oboře u Doks, odtud přestěhovali se do Osinalic okres Dubá.

Dítky: Miloslava a Ladislava narozeny roku 1931.

Po Miloslavě ujal je syn Jan Simon.

 

 

Číslo 24

 Postavil pan František Moc roku 1922, jako výminek předal toto i čp.1 svému synu Františkovi. Zemřel v roce 1934. Po nich zdědili dvory čp. 1 a čp.24 Ladislav Moc.

 

Číslo 25

 Přistavěl k čp.4 pan Václav Šágr s chotí Anežkou co výminek a byty pro deputátníka.

Zde za komand bydlila paní Šágrová.

 

Číslo 26

 R. 1933 postavil si na koupeném pozemku od čp.11, pan Vitmajer František s chotí Annou.

Dítky:František, Marie (zemřela v Praze), Václav (sladovnický v pivovaře v Podkováni), Karel a Bohumila se provdala za Václava Langra z Rokytovce. Václav, nuceně dosazen v 41 roce do říše německé. Prodělal útoky letecké v Drážďanech a Lipsku. Zde raněn utekl domů. Pracuje v dílnách stat. Dráh v České Lípě. Václav přiženil se k Šimonkovům do Kováně, manželka Marie.

Čp.26 zdědila Bohumila, která jak je již zmíněno si vzala Václava Langra z Rokytoce. Měli spolu dvě dcery. Pan Langr oběma postavil v Katusicích dům, Byl totiž zedníkem.

Nechal také k domu čp.26 přistavět Ložnici, koupelnu, špajz a malý pokojík.

V roce 1990 paní Langrová prodala dům mladé rodině a to rodině Pekařovým.

Vladimír Pekař z Mladé Boleslavi, pravnuk Barbory Holubové z čp.14 a Iveta Pekařová roz. Martinková z Ostrova u Macochy.

Mají spolu dva kluky: Starší se jmenuje Václav po svém strýcovi Václavu Pokorným, který si vzal Annu Holubovou ze Spikal. A mladší se jmenuje Jakub, který navštěvuje 2. ročník střední školy ve Škoda Auto.

Iveta Pekařová také píše kroniku o obci Spikaly.

Syn Václav, který zrovna maturuje, vytvořil také tyto stránky o obci Spikaly a veškerý obsah stránek.

 

Číslo 27

 Toto číslo je součástí řadového domu, který byl postaven v 70. letech. Bydlila zde rodina Růžičková. Nyní zde bydlí pouze starší syn, Tomáš. Jeho bratr si koupil čp.3 po paní Žertové.

 

Číslo 28

 Též součástí řadového domu, bydlila zde rodina Švancarova, která před tím žila krátce v čp.4

a v čp13.

V roce 2007 prodali byt rodině Rudolfovým z Mladé Boleslavi.

 

 Číslo 29

 Další číslo, které je součástí řadového domu.

Zde žije rodina Polívkova (Nemají nic společného s Polívkovými z čp.2).

 

Číslo 30

 Toto číslo a také je poslední z čísel z řadového domu.

Zde bydlela rodina Cabajova.

Dnes zde bydlí zde vnuk Františka a Štefanie Cabajových Marek Novák se svou Družkou Terezou Matulovou.

 

Číslo 31

 

Stojí na místě, kde již stával baráček, který nechali zbourat a postavit nový rodina Pickova.

 

Číslo 32

 Toto číslo vlastní rodina Koudelkova, kteří to tu měli jako chalupu, ale už zde již bydlí.

 Číslo 33

 Tento nový domek si postavila rodina Švancarova, která bydlela před tím v bytovce v čp.28.

Dům byl  skouladován  v roce 2009.